Interní prolinkování: nejlevnější SEO, které máte plně pod kontrolou

Interní prolinkování je propojení stránek jednoho webu odkazy mezi sebou. Rozhoduje o tom, kam se dostane návštěvník i robot a která stránka dostane největší díl síly, kterou web má. Nepotřebujete na něj rozpočet ani cizí weby, stačí čas a rozhodnutí, co je pro vás doopravdy důležité. Je to jediná část SEO, kterou máte celou ve vlastních rukou.

Interní odkazy rozvádějí sílu webu a určují, co je důležité

Většina odkazů zvenčí míří na hlavní stránku. Ta je proto obvykle nejsilnější a přes odkazy posílá část té síly dál do webu. Stránka, na kterou vede odkaz z hlavního menu a ještě ze čtyřiceti článků, vypadá pro vyhledávač důležitěji než stránka, na kterou vede jeden osamělý odkaz z mapy webu v patičce. Není to hlasování, je to rozvod.

Druhá věc je čtení struktury. Vyhledávač z odkazů odvozuje, co s čím souvisí a co je nadřazené. Když máte deset článků o tepelných čerpadlech a všechny odkazují na jednu stránku „Tepelná čerpadla“, je celkem jasné, která z těch jedenácti stránek má vyjet na obecný dotaz.

Vloni jsem dělal audit e-shopu se zahradní technikou. Kategorie „Křovinořezy“ byla dostupná jen z rozbalovacího menu a z patičky, žádný článek na blogu na ni neodkazoval, přestože jich pět bylo přímo o sekání trávy. Po doplnění odkazů se kategorie během několika týdnů začala objevovat na dotazy, na kterých do té doby vidět nebyla. Poctivě: měnili jsme tehdy i titulky a popisky, takže to nedokážu čistě oddělit. Pořadí prací ale bylo právě takové.

Jak hluboko leží vaše nejdůležitější stránka?

Hloubka prokliku je počet kliknutí, kterými se z hlavní stránky dostanete na cílovou. Hlavní stránka má nulu, kategorie v menu jedničku, produkt v kategorii dvojku. Čím hlouběji stránka leží, tím méně často ji robot navštíví a tím menší díl síly k ní doteče.

Pravidlo tří kliknutí pochází z použitelnosti webů z přelomu tisíciletí, ne z dokumentace Googlu. Google nikde neřekl, že čtvrté kliknutí je trest. Jako pracovní hranice ale funguje dobře:

• Vydělávající stránky (kategorie, služby, hlavní produkty): maximálně 3 kliknutí od hlavní stránky.
• Články a detaily produktů: maximálně 4 kliknutí.
• Cokoli hlouběji než 5 kliknutí: buď to nikdo nepotřebuje, nebo máte špatně postavenou navigaci.

Nejčastější past je stránkování. Produkt na dvanácté stránce výpisu leží fakticky ve čtrnácté úrovni, i když v administraci sedí hned pod kategorií. Proto se vyplatí zvětšit počet položek na stránku a zkontrolovat, jak máte vyřešené stránkování výpisů a SEO.

Proč texty odkazů „zde“ a „více“ nic neříkají

Text odkazu je popisek cíle. Pro vyhledávač je to jeden z mála signálů, co na odkazované stránce najde, pro člověka je to slib. „Klikněte zde“ neslibuje nic. Uživatel čtečky obrazovky, který si nechá vypsat seznam odkazů na stránce, dostane deset položek „zde“ a „více informací“ a je mu to k ničemu.

Jak to přepsat:

• Místo „Více informací zde“ napište „Jak napsat title tag, který lidi přesvědčí kliknout“.
• Místo „Náš sortiment najdete tady“ napište „Prohlédněte si akumulátorové sekačky do 500 m²“.
• Místo odkazu přes celou větu odkazujte 2 až 6 slov, která popisují cíl.

Nepoužívejte třicetkrát na webu úplně stejný text odkazu. Přirozené je, když se stejná stránka jednou dočká odkazu „výběr tepelného čerpadla“ a jindy „srovnání typů čerpadel“. Google se k váze interních textů odkazů vyjadřoval nejednoznačně a osobně bych na nich nestavěl celou strategii. Popisný text ale nic nestojí a pomáhá i tam, kde jde o přístupnost webu.

Odkaz v textu váží víc než odkaz v patičce

Menu a patička se opakují na každé stránce. Vyhledávače je umí rozpoznat jako šablonu a nedávají jim stejnou váhu jako odkazu, který vznikl uvnitř textu, protože tam dával smysl. Neznamená to, že jsou k ničemu: menu drží kostru webu a patička je dobré místo pro obchodní podmínky nebo kontakt. Prioritu jimi ale nenastavíte, protože z menu vede odkaz na všechno stejně.

Kontextový odkaz v textu má tři přednosti: je vidět, kliká se na něj a nese kolem sebe slova, která upřesňují téma. Když v článku o vlhkosti ve sklepě odkážete na kategorii odvlhčovačů uprostřed odstavce, kde vysvětlujete, kdy už je potřeba, dostanete i proklik. Odkaz na tu samou kategorii v patičce mezi dvaceti dalšími nedostane skoro nikdy.

Jak postavit pilíř a navázat na něj klastr článků?

Pilíř je široká stránka k jednomu tématu, která slouží jako rozcestník. Klastr jsou články, které rozebírají dílčí otázky. Postup vypadá takhle:

1. Vyberte téma, na kterém opravdu vyděláváte. Ne tři témata, jedno. Pomůže vám k tomu výběr klíčových slov podle skutečné poptávky.
2. Napište pilíř, typicky 1 800 až 3 000 slov, který téma pokryje do šířky a nejde do detailů.
3. Vytvořte 5 až 10 článků, každý na jednu konkrétní otázku (dotace, hlučnost, provozní náklady, montáž).
4. Z pilíře odkažte na všechny články v klastru. Z každého článku odkažte zpátky na pilíř, ideálně už v prvních dvou odstavcích.
5. Mezi články odkazujte jen tam, kde to dává smysl. Propojit každý s každým je zbytečné a rozmělní to strukturu.

Jedno téma patří na jednu stránku. Tři články o dotacích na čerpadla si budou konkurovat a vy pak místo obsahu řešíte duplicitní obsah na českém webu.

Kolik odkazů na jednu stránku je moc?

Staré doporučení „do sta odkazů na stránku“ Google ze své dokumentace odstranil už před lety a nahradil ho formulací o rozumném počtu. John Mueller opakovaně říkal, že technicky robot projde i tisíce odkazů. Problém není v prolezení, ale v rozmělnění: když z každé stránky odkazujete všude, neříkáte tím nic.

Typ stránky	Rozumný rozsah	Kdy zbystřit
Hlavní menu	5 až 8 položek první úrovně	nad 12 položek
Patička	do 25 odkazů	nad 40, hlavně výpisy všech kategorií
Článek 1 500 slov	3 až 8 kontextových odkazů	nad 15, text se čte jako rozcestník
Pilířová stránka	15 až 40 odkazů	je to její účel, tady je vyšší počet v pořádku
Kategorie e-shopu	produkty, filtry, stránkování	nad 300 odkazů, obvykle vinou filtrů

Tohle jsou hranice z mojí praxe, ne oficiální limity od Googlu. Berte je jako signál, že se má člověk podívat, ne jako chybu.

Jak najít osamocené stránky a doplnit je?

Osamocená stránka je taková, na kterou nevede jediný interní odkaz. Vyhledávač ji zná jen z XML sitemapy, případně vůbec. Sitemapa přitom není náhrada odkazu, je to jen seznam adres. Stránka bez odkazů je pro vyhledávač stránka, kterou sám majitel nepovažuje za důležitou.

1. Stáhněte si seznam všech adres z XML sitemapy do tabulky.
2. Projeďte web crawlerem od hlavní stránky. Screaming Frog zvládne zdarma 500 adres, na menší weby to stačí. Rychlý přehled dá i bezplatná SEO kontrola webu.
3. Porovnejte oba seznamy. Co je v sitemapě a crawler to nenašel, je osamocené.
4. Přidejte třetí zdroj. V Search Console v přehledu stránek se často objeví adresy s impresemi, na které z webu nikdo neodkazuje.
5. U každé takové stránky se rozhodněte. Buď ji smažte nebo slučte, pokud jde o tenký obsah, nebo jí doplňte 2 až 5 kontextových odkazů z tematicky blízkých stránek.
6. Při té příležitosti si projděte rozbité odkazy a jak je najít. Odkaz na neexistující stránku sílu nikam nepředá.
7. Za měsíc kontrolu zopakujte. Na webu, kde se denně přidává obsah, vznikají osamocené stránky pořád.

Kde to nejčastěji drhne na WordPressu a v e-shopech

WordPress svádí k tomu, aby se struktura tvořila sama. Výsledek pak vypadá takhle:

• Tři sta štítků, z nichž každý má vlastní stránku s jedním článkem. Buď je proberte, nebo jim nastavte noindex.
• Plugin „související články“, který vybírá podle data publikace, ne podle tématu. Jeden ruční odkaz v textu je lepší než deset automatických pod článkem.
• Změna trvalých odkazů bez přesměrování 301. Interní odkazy ve starších článcích pak míří do prázdna.
• Nový článek, na který neodkazuje nic staršího. Doplňte odkazy do tří až pěti starších textů, ideálně při aktualizaci starých článků.

U e-shopů na Shoptetu, Upgates nebo WooCommerce se opakují jiné věci:

• Blog nepropojený se sortimentem. Článek „Jak vybrat sekačku“ neodkazuje na kategorii sekaček. Tohle vidím na každém druhém e-shopu a je to nejlevnější oprava vůbec.
• Produkt dosažitelný jen přes filtr a stránkování, protože v žádné kategorii není zařazený napřímo.
• Vypnutý modul „podobné produkty“ nebo „zákazníci koupili také“. Zapnutý přidá odkazy přesně tam, kde jsou k něčemu.
• Filtry, které generují tisíce adres s parametry. Bez správně nastavené kanonické adresy na sebe stahují průchody robota a berou je jinde.
• Menu vykreslované až skriptem. Chová se to na hraně, projděte si, jak spolu souvisí JavaScript a SEO, a odkazy raději mějte přímo v HTML.
• Sezónní kategorie, které se po Vánocích smažou. Odkazy na ně zůstanou v článcích a v patičce ještě rok.

Časté dotazy

Kolik interních odkazů má mít článek?

U článku okolo 1 500 slov se osvědčuje 3 až 8 kontextových odkazů v textu. Důležitější než počet je důvod: každý odkaz má vést tam, kam by čtenář v tu chvíli logicky chtěl pokračovat. Rozcestníková pilířová stránka je výjimka, tam je 15 až 40 odkazů v pořádku, protože rozcestník je její účel.

Je pravidlo tří kliknutí pořád platné?

Není to pravidlo od Googlu a nikdy jím nebylo, pochází z použitelnosti webů. Jako pracovní hranice ale drží: stránky do tří kliknutí od hlavní stránky robot navštěvuje častěji a indexuje je rychleji. U vydělávajících stránek se snažte tři kliknutí nepřekročit, u článků čtyři.

Pomůže interní prolinkování webu, na který nevedou žádné zpětné odkazy?

Pomůže, ale zázraky nedělá. Prolinkování rozvádí jen tu sílu, kterou web už má, takže u zcela nového webu je co rozvádět málo. I tak má smysl ho udělat hned: určuje, které stránky vyhledávač považuje za hlavní, a to platí bez ohledu na to, kolik odkazů vede zvenčí.