Nadpisy H1 až H6: osnova, kterou pochopí čtenář i vyhledávač

Nadpisy H1 až H6 jsou osnova stránky, ne sada velikostí písma. H1 pojmenuje celou stránku, H2 její hlavní části, H3 části uvnitř nich a úrovně se nepřeskakují. Vyhledávače si z osnovy čtou, o čem stránka je, čtečky obrazovky podle ní skáčou po obsahu. Zkouška, která to prozradí za půl minuty: vytáhněte ze stránky samotné nadpisy a přečtěte si je za sebou. Měly by dávat smysl jako obsah knihy.

Nadpis určuje strukturu, ne velikost písma

Redaktorka v administraci vidí, že H2 je na její vkus moc velké, tak přepne na H4, protože „vypadá líp“. Potkávám to snad v každém druhém auditu. Jenže tím nemění vzhled, mění význam. Nadpisová úroveň říká, co je čemu nadřazené. Jak velké to bude, patří do stylů šablony.

Když chcete menší nadpis, sáhněte po velikosti písma, ne po jiné značce. Elementor má u prvku Nadpis dvě oddělená pole, HTML značku a velikost, a většina lidí je považuje za jedno a totéž. Stejné oddělení najdete v editoru Shoptetu i v blokovém editoru WordPressu. Dvě minuty strávené v nastavení šablony ušetří den přepisování nadpisů na dvou stech podstránkách.

Test, který dělám v každém auditu: vypíšu ze stránky jen nadpisy, bez ostatního textu, a pošlu je někomu, kdo tu stránku nikdy neviděl. Pochopí z nich, co na ní najde? Pak je osnova v pořádku. Když z toho vypadne „Vítejte“, „Naše služby“ a „Proč my“, nesděluje osnova vůbec nic.

Musí být na stránce jen jedno H1?

Nemusí. Specifikace HTML5 víc H1 na stránce připouští a John Mueller z Googlu opakovaně potvrdil, že vyhledávač s více H1 problém nemá, protože jde na webech o běžný vzorec. Dvě H1 vám stránku nepohřbí.

V auditech přesto doporučuju jedno a důvod není algoritmický, ale provozní. Jedno H1 vás donutí odpovědět si, o čem ta stránka vlastně je. Když jich stránka má tři, obvykle to znamená, že jste na jednu adresu naskládali tři témata a patřila na tři. Beru to jako levný indikátor kvality šablony: web, který tímhle neprojde, má skoro vždycky i další strukturní problémy.

Horší než dvě H1 je žádné. Vídám to u domovských stránek poskládaných z grafických sekcí, kde hlavní sdělení nese obrázek nebo obyčejný odstavec zvětšený na 48 pixelů. Vyhledávač pak nemá z čeho poznat, čemu se stránka věnuje, a opírá se hlavně o titulek stránky v title tagu a o text v odstavcích. Na konkurenčním dotazu je to znát.

Jaké chyby v nadpisech vidím nejčastěji?

• Logo jako H1. Starší šablony WordPressu balí název webu do H1 na každé podstránce. Výsledek: dvě stě podstránek má H1 „Zámečnictví Novák“ a ani jedna nemá nadpis o svém vlastním tématu. Nejčistší je z loga nadpis vůbec nedělat a nechat obyčejný odkaz s popiskem obrázku.
• Nadpis vybraný podle velikosti písma. Perex nastavený jako H2, protože má být větší. Popisek u fotky jako H3, protože H3 je v šabloně tenké a šedé. Osnova pak vypadá jako náhodně vytažené věty z textu.
• Přeskočená úroveň. Z H2 rovnou na H4. Nic se nerozbije, ale čtečka obrazovky ohlásí „nadpis úrovně 4“ a posluchač neví, jestli mu něco uteklo. Lighthouse to hlásí jako chybu přístupnosti.
• Prázdné nadpisy z page builderu. Klasika u Elementoru a WPBakery: prvek Nadpis se použije jako mezera nebo dekorativní čára a v kódu zůstane <h3></h3>. Na stránce nevidíte nic. V osnově je díra.
• Nadpis dlouhý jako odstavec. Čtyřicet slov v H2. Nadpis má být štítek, ne shrnutí. Držte se zhruba do 70 znaků.
• Nadpis, který neříká nic. „Více informací“, „Něco o nás“, „Naše řešení“. Dobrý nadpis funguje i bez toho, co je pod ním.

Prázdné a přeskočené nadpisy se očima hledají mizerně, protože na obrazovce nejsou vidět. Rychlejší je nechat si adresu projet strojově, třeba přes bezplatnou SEO kontrolu webu, která vypíše celý strom nadpisů včetně prázdných značek.

Jak vypadá osnova, která funguje?

Typ stránky	H1	Typická H2	Na co si dát pozor
Stránka služby na firemním webu	Montáž tepelných čerpadel Brno	Pro koho se čerpadlo vyplatí, Jak montáž probíhá, Kolik to stojí, Reference z Brna a okolí, Časté dotazy	Do H1 patří služba a lokalita, ne název firmy. Ceny dejte pod vlastní H2, lidé je hledají jako první.
Kategorie e-shopu	Pánské běžecké boty	Jak vybrat běžecké boty, Rozdíl mezi silničními a trailovými, Značky, které vedeme	H1 je název kategorie, ne slogan. Filtry a štítky nesmí být nadpisy. Text pod výpisem rozdělte na dvě až tři H2.
Článek na blogu	Kdy vyměnit tepelné čerpadlo za nové	Podle čeho poznáte konec životnosti, Kolik stojí výměna v roce 2026, Co s dotací, Časté dotazy	H3 nasazujte jen tam, kde H2 opravdu má podčásti. Osnova o dvou úrovních se čte líp než o čtyřech.

Popis kategorie má na Shoptetu i Upgates jedno textové pole a editor v něm nabízí nadpisy od H2 níž. Tak je to správně, H1 si šablona vysází z názvu kategorie sama. Problém nastane ve chvíli, kdy někdo do popisu propašuje další H1 přes zdrojový kód. Kategorie má rázem dvě H1 a to druhé je marketingový slogan, který nezajímá nikoho.

Na podstránce služby se mi osvědčily čtyři až šest H2. Míň obvykle znamená, že stránka nemá co říct a spadá do kategorie tenkého obsahu bez vlastní hodnoty. Víc než osm H2 bývá naopak signál, že měla být rozdělená na dvě adresy.

Vyplatí se dávat do nadpisu otázku?

Vybrané úryvky nad výsledky hledání i odpovědi skládané jazykovými modely potřebují najít místo, kde odpověď na konkrétní dotaz začíná. Nadpis „Kolik stojí výměna tepelného čerpadla“ následovaný odstavcem, který hned v první větě řekne rozpětí v korunách, je pro ně použitelný kus textu. Nadpis „Cenové aspekty“ následovaný obecným úvodem není.

Přesnost, kterou nemám, předstírat nebudu. Nikdo zvenčí neví, jak se dnes váží nadpisy proti zbytku textu, a čísla typu „otázka v nadpisu zvýší šanci o dvacet procent“ si nemám odkud vzít. Co vidím u klientů: stránky, jejichž nadpisy kopírují formulace z našeptávače Googlu a Seznamu, se v úryvcích objevují častěji než stránky s abstraktními nadpisy. Berte to jako pravidlo palce, ne jako změřený efekt.

Postup je jednoduchý. Vypište si dotazy tak, jak je lidé píšou do vyhledávače, a část z nich použijte doslova jako H2. Pod každý dejte odpověď hned, do dvou vět, teprve pak rozvádějte. Podrobněji tenhle způsob psaní rozebírám v textu o obsahu připraveném pro AI vyhledávání. A nepřehánějte to. Web, kde je otázkou úplně každý nadpis, působí uměle.

Jak často dávat mezinadpis?

Orientační rozestup je 250 až 350 slov. Není to pravidlo od Googlu, je to hranice, za kterou čtenář na mobilu ztrácí přehled. Otevřete si vlastní článek na telefonu. Když projedete tři obrazovky a nepotkáte jediný nadpis, je to moc.

Typ obsahu	Rozestup nadpisů	Poznámka
Podstránka služby	150 až 250 slov	Lidé ji čtou ve skocích, ne odshora dolů.
Běžný článek 1000 až 1500 slov	250 až 350 slov	Vyjde na pět až sedm H2.
Dlouhý návod nad 3000 slov	300 až 400 slov	Přidejte na začátek obsah s kotvami.
Popis produktu v e-shopu	100 až 200 slov	Často stačí H2 Parametry a H2 Recenze.

Rozestup se počítá ze slov, ne z odstavců. Pět krátkých odstavců po padesáti slovech je pořád jen 250 slov a mezinadpis mezi ně nepatří. Kolik textu vůbec dává smysl psát, řeším zvlášť v článku o tom, kolik slov má mít článek.

Bez nadpisů se po stránce nedá skákat

Tady nejde o teorii. V průzkumu WebAIM mezi uživateli čteček obrazovky z přelomu let 2023 a 2024 uvedlo 71,6 procenta respondentů, že se po dlouhé stránce pohybují právě podle nadpisů. U pokročilých uživatelů to bylo kolem 78 procent. Novější kolo zatím nevyšlo, takže tohle jsou poslední publikovaná čísla.

Čtečky NVDA a JAWS mají klávesu H pro skok na další nadpis a číslice 1 až 6 pro skok na konkrétní úroveň. Když stránka nemá žádné nadpisy, tyhle zkratky nedělají nic a člověk musí poslouchat text odshora. Když má nadpisy poházené bez logiky, doskáče do míst, která nedávají smysl.

Osnova je jedna z mála věcí, kde se přístupnost a vyhledávače shodnou úplně. Opravíte jedno, spraví se druhé. Souvislosti rozebírám podrobněji v textu o tom, jak spolu souvisí přístupnost a SEO.

Jak si osnovu zobrazit v prohlížeči?

1. Vývojářské nástroje. V Chrome nebo Firefoxu stiskněte Ctrl+Shift+I, přejděte na kartu Elements, dejte Ctrl+F a hledejte <h1, pak <h2 a tak dál. Uvidíte i nadpisy, které na stránce vidět nejsou.
2. Rozšíření HeadingsMap. Pro Chrome i Firefox, zdarma, vykreslí celý strom nadpisů v bočním panelu a přeskočené úrovně rovnou označí. Nejrychlejší způsob, jak si osnovu prohlédnout.
3. Lighthouse. Ve vývojářských nástrojích karta Lighthouse, kategorie Accessibility. Přeskočené úrovně hlásí hláškou „Heading elements are not in a sequentially descending order“.
4. Zdrojový kód. Ctrl+U ukáže HTML tak, jak dorazilo ze serveru. Pozor u webů, kde obsah dokresluje skript: tam se zdroj a výsledná stránka liší, což rozebírám v článku o JavaScriptu a jeho vlivu na SEO.

U webu o stovkách adres nemá smysl proklikávat stránku po stránce. Nechte si nadpisy vypsat hromadně a seřaďte adresy podle počtu H1. Napřed řešte ty s nulou a ty se třemi a víc, zbytek počká. Stejnou logiku používám při kontrole interního prolinkování mezi stránkami, protože texty odkazů a nadpisy spolu obvykle padají nebo stojí dohromady.

Časté dotazy

Vadí, když má stránka dvě H1?

Googlu to nevadí, John Mueller to potvrdil opakovaně, a stránka se dvěma H1 se může umístit úplně normálně. Jedno H1 je ale lepší zvyk, protože vás donutí určit hlavní téma stránky. Když na stránce nutně potřebujete dvě H1, bývá to signál, že máte dvě témata a patří na dvě adresy.

Můžu přeskočit úroveň nadpisu, třeba z H2 rovnou na H4?

Technicky ano, stránka se nerozbije a vyhledávač si obsah přečte. Uživatelům čteček obrazovky to ale bere orientaci, protože ohlášená úroveň 4 hned pod úrovní 2 vypadá, jako by mezi nimi něco chybělo. Lighthouse i běžné nástroje na kontrolu přístupnosti to hlásí jako chybu, takže je jednodušší úrovně nepřeskakovat.

Musí být H1 stejný jako title tag?

Nemusí a často je lepší, když stejný není. Title se zobrazuje ve výsledcích hledání a bez zkrácení se do něj vejde zhruba 55 až 60 znaků, takže bývá stručnější a může nést název značky. H1 čte návštěvník až na stránce, může být delší a přirozenější. Obě formulace by ale měly popisovat stejné téma, jinak člověk po prokliku znejistí.